Nový začátek. Zase?

Zdravím všechny zbloudilce, kteří se náhodou objevili na mém blogu. 

Ano, i já jsem propadla dnešnímu čím dál tím více se rozrůstajícímu trendu, že každý druhý je blogerem či youtuberem. Ale takhle to vlastně není. V tomhle článku bych se Vám chtěla představit a trochu přiblížit, proč jsem se vůbec rozhodla blog založit. Takže pokud vás alespoň trochu zaujalo mé skromné intro, pak neváhejte  otevřete celý článek. Pokud se vám ale má úvodní slova nelíbila, pak neztrácejte čas a dělejte radši něco, co vás činí šťastnými.

A hned na začátku vás musím zklamat, nezačnu tím, že jsem jen obyčejná holka, co si chce psát svůj deníček. Ano, sice jsem obyčejná, ale to je asi každý, když si to tak vezmeme a právě to nás dělá výjimečnými. Asi. No, celý můj příběh začal nevinně. Je to už pár let zpět, co jsem s blogováním odstartovala svou neslavnou kariéru. Po všech těch nezdařilých pokusech, blog o mém životě, blog o hrách, blog o hračkách, blog o mém oblíbeném časopisu, herečkách, hercích, prostě o všem, co nedává na delší dobu absolutní smysl. Jediné, co mi smysl dávalo byl právě blog o mé tvorbě, který jsme si zhruba před 5 lety s kamarádkou založily. Vydržely jsme u toho asi rok. Sakra, teď z nás mohly být rich youtuberky a mohly jsme být za vodou. Haha. Protože mimo jiné, na tomhle našem skvělém blogu se objevovala i videa, tenkrát to ještě nebylo na denním pořádku každého puberťáka a tak to byl docela fenomén natáčet nějaký ty videa. Ono, což o to, videa tak nějak točíme dodnes, ale zveřejňujeme je na našich zchátralých youtube kanálech a je to hodně odlišný koncept od toho, co dnešní diváci vyhledávají. Ale nepleťte se, většinou přidávám videa toho, jak tancuji. Nic víc, nic míň.

Dobře, z toho je asi pochopitelné, že moje milostná historie s blogařením je velice bohatá a na delší dobu neúspěšná. Nicméně to ale nic neříká o tom, proč jsem si vlastně ten blog znova po tolika pokusech založila. Odpověď je prostá. Je mi 19, ráda tvořím a tak chci tvořit něco pro ostatní. Právě teď mě čeká první zkouškové období a s tím na mě přišly deprese. Ne, kvůli nervozitě, ale kvůli životu. Začala jsem o tom přemýšlet a opravdu nevím, jakým směrem se chci v budoucnu vydat. Tak proto. Chci hledat tu správnou cestu a dělit se o toto dobrodružství s vámi!