Fáze druhá: učení může být i zábava

Ahoj všichni ti, kteří hledají super tipy na to, jak spojit učení se zábavou.

No, hned v úvodních slovech vás musím zklamat, žádné rady ode mne neuslyšíte, protože podle mě ani žádné oficiální platící pro všechny nejsou. Každý si musí najít sám tu správnou cestu, jak udělat jeho povinnosti atraktivnější.

 Ono to celé zní hrozně legračně, když ještě v minulém článku skoro pláču nad tím, že můj život je jedna velká prokrastinace. Ale ano, takhle se to vážně děje. Jako na horské dráze. Nahoře, dole a stále dokola.

Učení. Pro mě naprosto šílené slovo, které ve mně vyvolává absolutně smíšené pocity. Na jednu stranu pocity zděšení, kdy si představím největší nudu a utrpení při hodinách strávených nad učebnicemi. Ale na stranu druhou mám v sobě vrozenou jakousi zvědavost a nutkání objevovat svět. Myslím si, že tuhle vlastnost má v sobě zakořeněný každý. Člověk chce už od dětství poznávat svět a dozvídat se nové věci, ale tuhle přirozenou motivaci v něm dnešní školství tak udusí, že u málokoho tento zájem přetrvá.

Moje učení má většinou dvě fáze. První fází procházím klidně i několik týdnů. Nejdřív totální prokrastinace a poté nekonečné přemlouvání dokud nezbývá do testu už minimálně času. V tu chvíli nastává fáze druhá. To je to, když na poslední chvíli popadnu všechny učebnice a studijní materiály a začnu se vážně učit bez přestávek. Během druhé fáze ke svému údivu zjišťuji, že mě to učení vlastně i docela baví a je fajn vědět některé věci. Problém je ale asi v tom, že se do studia ponořím hluboce tehdy, až když mi teče do bot. Zatím jsem s tím neměla menší problémy, vždy mi tento můj "způsob" vycházel, ale kdo ví. Co když to jednou nevyjde a bude to právě příští týden. Pak na sebe budu naštvaná a taky zklamaná sama ze sebe, že jsem pro to neudělala maximum. Takhle se cítit nechci a vy asi taky ne, nebo jo?