Rozhodování - nejtěžší část

(zdroj: https://rollingwithworms.wordpress.com/2016/07/07/dancehall-at-a-crossroads/)

Ahoj,

už to je týden, co jsem se naposledy ozvala. Tentokrát jsem došla opravdu na těžké rozcestí a potřebovala jsem několik dní na své rozhodování a urovnání svých myšlenek. Ani teď si vlastně nejsem jistá, zda mé rozhodnutí bylo správné, ale jedno vím. Rozhodla jsem se a to je základ k překonání každé křižovatky.

"Procházíte-li peklem, rozhodně nezastavujte."

(Winston Churchill)

Začnu celé své vyprávění pěkně od začátku, lépe řečeno od června minulého roku. Před tím tři čtvrtě rokem jsem totiž měla po maturitě. Víte, nejdelší prázdniny života, máte ten papír, jakože jste to všechno zvládli a přijdete si jako největší boss. Nějak podobně jako když vychodíte základní školu a dostanete se na střední, ale o něco lepší. Protože jste plnoletí a můžete v podstatě cokoli. Jste nezastavitelní. Až na to, že to opravdu není konec a před vámi kromě nekonečné zábavy také čeká milión dalších povinností, neboť ta lehčí část života je sice za vámi, no ta těžší před vámi ještě leží a blíží se čím dál víc.

"Řekni mi, co máš v plánu dělat se svým nespoutaným a drahocenným životem?"

(Mary Oliver)

Chodila jsem na všeobecnou školu, tedy dopředu se počítá s pokračováním na vysoké škole s dalším zaměřením. Takže vám celý čtvrtý ročník vrtá hlavou, co vlastně chcete dělat. Až na výjimky, které jsou si svojí budoucností jistí snad už od školky. A tak se prostě rozhodnete, vymyslíte si nějaký ten plán, nejste si tím sice úplně jistí, ale což, takhle se to prostě dělá. Jako každý jiný, jsem si tedy i já nakonec vybrala nějakou tu "vysněnou" školu. Ne moc pilně jsem se učila na přijímačky a nakonec se tam nedostala. Nevadí, nemáte chuť řešit nějaké neúspěchy, vždyť jste zvládli maturitu! Celý svět vám leží na dlani. A stejně, vždycky je tu nějaká skulinka, nějaká tutovka, kdyby to náhodou nevyšlo. I já jednu měla a rozhodla jsem se tam v říjnu nastoupit. Užívala jsem si prázdniny a na školu se snažila nemyslet. Šlo to a bylo to volno mého života. Ale nastalo vystřízlivění. Léto skončilo.

"Život začíná tam, kde končí naše pohodlnost."

(Neale Donald Walsch)

Znáte to, nová škola=nový začátek. Nikoho tam neznáte a můžete být kýmkoli. No, stejně jsem zůstala stejná, nezměněná a i tak jsem si našla nové přátele. 3 měsíce na výšce utekly jako voda. Nebavilo mě to, už od začátku, ale proč to nezkusit? Nakonec mě ale myšlenka nechuti k té škole zžírala tak, že jsem se nad tím musela opravdu pozastavit. Zda neztrácím svůj čas, zda mi to opravdu za to trápení stojí. Vytvořila jsem si seznam pro a proti. Hodiny přemýšlení, rozhodování, vnitřního boje. Dny pláče a slz, hádek a debat s rodinou. Nakonec k tomu došlo. Rozhodnutí. Ukončení studia. Asi to bylo správné. Půjdu teď na půl roku pracovat a budu se zkoušet znovu hlásit na tu svojí "dream" školu. Uvidím. No, cítím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože se mi psychicky neskutečně ulevilo. Zase před sebou vidím nějaký cíl a to je v životě nejdůležitější, připadat si užitečná, ať už pro sebe nebo pro někoho. A ačkoli tahle škola byla chyba, tak jí nelituji. Jasně mi řekla, co dělat nechci a nakonec, co víc si přát? Každý se hledá. A kdo hledá, ten najde.

 "Chyby jsou branami k poznání."

(James Joyce)

Mějte se krásně! :-)